Jolana Chodlová: Rodiče věděli, že do bazénu patřím
Tři zlaté medaile během jedné sezony. Takovou bilancí se bude moci pochlubit sedmnáctiletá vodní pólistka Fezko Strakonice AstenJohnson Jolana Chodlová. První dva tituly vybojovala s mladšími a staršími dorostenkami, přičemž v obou případech byla nejlepší střelkyní strakonického týmu. A zlatý hattrick završí poslední květnovou sobotu, kdy jubilejní dvacátý titul získají ženy. A ani mezi dospělými Chodlová navzdory svému věku nezaostává – řadí se mezi nejlepší pětici střelkyň celé soutěže.
Letošní hattrick v zisku mistrovských titulů zakončíte s ženským týmem. Jak se na to těšíte?
Samozřejmě se moc těším. Každé úspěšné zakončení sezony je vždy skvělý a nezapomenutelný zážitek.
Kterého z těchto tří titulů si budete cenit nejvíce? Nebo pro vás mají všechny stejnou váhu?
Každou kategorii vnímám trochu jinak, každý titul je pro mě něčím výjimečný, ale na konci pro mě mají všechny stejnou váhu.
Ve starších i mladších dorostenkách jste byla nejlepší střelkyní týmu. Baví vás dávat góly? Sledujete své statistiky?
Dávat góly je určitě skvělý pocit pro každého a i já mám radost z každého daného gólu. Ale větší váhu pro mě mají asistence nebo hezky sehrané akce, kde není důležité, kdo nakonec ten gól dá.
Čím si vysvětlujete svou dominanci v dorosteneckých kategoriích? Pomáhají vám získané zkušenosti i v ženském pólu, kde vás prověřují i zahraniční soupeřky?
Velkou roli v tom hraje moje rodina, která se v pólu velmi dobře orientuje a často mi dává cenné rady, které mě posouvají dál. Samozřejmě nejvíce zkušeností získávám hraním se ženami, hlavně tedy při zápasech v zahraničí.
Teď trochu odbočíme – kdy a jak jste se k vodnímu pólu dostala? Co vás na něm nejvíc zaujalo?
K vodnímu pólu jsem se dostala tak trochu nedobrovolně – rodiče mě prostě hodili do vody a věděli, že tam patřím. A nakonec jsem za jejich rozhodnutí opravdu ráda.
Ve vaší rodině je jeden vodní pólista vedle druhého. Připadal by vůbec nějaký jiný sport v úvahu?
Já i můj brácha jsme si na chvíli zkusili házenou, ale oba jsme se nakonec stejně vrátili do vody.
Pamatujete si na svůj úplně první zápas? Jaký byl?
Upřímně si vůbec nepamatuji na svůj první zápas, ale určitě jsem byla plná adrenalinu a zapálení do hry – jako je tomu dodnes.
Kam byste to chtěla ve své kariéře dotáhnout? Máte sen hrát v zahraničí, nebo třeba na olympiádě?
V zahraničí bych si určitě zahrát chtěla, ale dostat se tam z české ligy bude jednou velmi náročné.
Jak zvládáte skloubit sport, školu a osobní život?
Zní to možná náročně, ale dá se na to zvyknout a naučit se s tím fungovat.
A na závěr – co byste poradila mladším hráčkám, které se chtějí vodnímu pólu věnovat naplno?
Vodní pólo je náročný sport a je potřeba se mu věnovat naplno a obětovat mu svůj volný čas. Hlavně je důležitá týmovost a smysl pro humor, který nikdy nechybí – jak při zápasech, tak na trénincích. To všechno pak vede k naší skvělé partě a úspěchům.
